Tak se den se dnem sešel a je tu konec týdne.

Konec týdne plného trpkého rozhořčení.

Rozhořčení z toho, jak musím poslouchat narážky na svůj životní styl nebo z hádek se sestřenkou. Bože, je to tak unavující. Nesnáším hádky. Vysávají z člověka život, šťávu. Znáte to, viďte? Proč se vlastně lidé hádají? Jedna z možných teorií je ta, že k sobě akorát neumí být upřímní. Nejsou k sobě přímí, nesdělí si rovnou, že mají s něčím problém. Čekají až se situace vyhrozí a pak BUM! Hádka jako hrom, lítají talíře, sprostá slova, sousedi buší na dveře a řvou: "ztište se!" Trošku scénka z italského filmu, což? Jo, většinou to až tak HC není, ale taky se stává x)

Každopádně vím, že pro mě hádání se zábavou není. Ačkoli jak kdy x) někdy je to opravdu vtipné. Obzvlášť tehdy, kdy mám pravdu.

Dnes je to krátké. Jen se koukněte na odkaz níže a podepiště petici nebo pošlete mail na určená místa, děkuji. Podpoříte dobrou věc!

www.stopbullfighting.org.uk/index.htm

A něco na uklidnění x)

www.youtube.com/watch
Ross Copperman - Holding On And Letting Go

Pamatuju si, kdy jsem všem říkala, ať mě nechaj bejt, že si o všem rozhodnu sama. Nechali mě. Nechali mě, abych si to posrala podle sebe. Ano. Věděla jsem, že bude fuška nést následky všech mých rozhodnutí, ale že to bude chvílemi až takhle děsný?! To jste mi měli říct dřív. Stejně by to nic nezměnilo x) Jsem ráda za to, co jsem si naložila na svá bedra, ať už jsou to moje dvě čtyřnohé děti, dluhy nebo sny. Jasně, že občas upadám do deprese. Kdo by neupadal, když je na to sám? Když se bojí někomu svěřit s celou pravdou a tak si ji pořád nosí s sebou a na svět okolo se tváří jako že je všechno fajn? Tak to je, bohužel.

Nicméně, jak jsem se jednou naučila, je potřeba čerpat sílu a radost z maličkostí. Z takových maličkostí jako třeba když se Elis večer přijde pomazlit nebo když zjistíte, že s vámi strávila celou noc (jo, je to divný, když se zabývám kočkou a ne nějakým dvounohým kočičákem x)). A co teprve, když s vámi Vady vkročí do potoka. To byla, mimochodem, bombastická chvíle. Pokusím se to vysvětlit...

Vždy, když jdeme na vyjížďku, musíme jít lesem, kterým protéká menší potůček. To by nebyl až takový problém, kdyby ta čtyřnohá obludka pode mnou neměla problém s jeho překonáním. Poprvé, když jsme šli, ho skočil, ale takovým způsobem, že jsem děkovala Bohu, že jsme oba živí. Při dalším pokusu se ale zasekl a ne a ne ho přejít. Tak jsem slezla dolů a že půjdeme na ruce. V první moment zabořil hubu do vody a pil. Okej. No problem x) Nakonec ho i tak přeskočil. Prostě se bál. Poté došlo ještě na pár neúspěšných pokusů až jsem se zase jednou naštvala a slezla. Byl ještě trochu mráz, terén fakt na hovno. Naváděla jsem ho, ať ho tedy přeskočí sám, že na něj potom nasednu. No a Valda skočil. Akorát proti přímo proti mně. Už nevím, jestli mě povalil na zem nebo jsem si v pudu sebezáchovy lehla sama. Nic se nestalo, jen na ten pohled asi do smrti nezapomenu x)

A teď se dostaneme k tomu důležitému bodu. Bylo to 11.3., kdy jsme se opět vydali přes onen potok. Opatrně jsem ho navedla, aby do něj vstoupil. A ON VSTOUPIL, CHÁPETE TO?

To je ono, o čem mluvím, že taková rádoby hloupost vám zvedne náladu o milion %, že je potom svět hned růžovější. 

 A teď mi přišla spolubydlící a je to zase o něco lepší.

Dobrou noc všem!

V tomto článku bych vás ráda seznámila s možnostmi stravování nebo nakupování výrobků netestovaných na zvířatech v našem kraji.

Stravování

Bohužel si připlatíte. A to dost. V dnešní době už je možné nakoupit sójové mléko nebo smetanu i v Albertu na rohu ulice, mnohdy ovšem za dvojnásobnou cenu než ve specializovaných prodejnách

Jaký jste dnes měli den? Taky se vám čas od času nedaří, máte chuť to tady zabalit, zahrabat se kilometry hluboko pod zem a nevědět o ničem, co se tady děje? Jo, přesně taková nálada tady teď panuje. Už to tak je. Možná mě jen unavuje čekání na novou pracovní příležitost nebo hádky s kamarády ohledně mého "nového" životního stylu. Jak můžou být někteří lidé tak slepí a nebo zabejčení, že si nepřipustí, že některé věci se můžou jevit jinak , než jaké doopravdy jsou?

Občas je těžké přijímat své kamarády, mít je pořád stejně rád, když vidíte, resp. nevidíte žádnou změnu v jejich pohledu na tento (promiňte mi to) zku_vený svět.. a proč? Protože já to nechci vidět.. Protože maso se jíst musí.. Míšo, ty jsi blázen, aspoň to mlíko si kupuj. SHIT. BIG BIG SHIT! x(

Nechci a chtít nebudu. Ne za takovou cenu.

A co vy? Občas koukám, že mi to tady někdo čte. Budu ráda za jakýkoliv komentář, i kritiku beru a různé připomínky.

Adios amigos x)

youtu.be/zMuJ-bDs30M

ZKOUKNĚTE, PROSÍM!

A tak to vypadá, že se odjezd nekoná. Bojovat se bude na půdě ČR (zajímalo by mě, jak to půjde..)

Tato skutečnost mě dost mrzí, ale co s tím. Na druhou stranu to beru jako jakési znamení "zůstaň, vyliž se ze svých sraček a pak se koukni do světa". TAK DOBŘE!

Chystám další článek k veganství a nějaký dobrý recept.

Enjoy it! 

Jméno: Red Valmont

Datum narození: 19.2.2004

Plemeno: furioso

269 

269life je celosvětová kampaň, kterou začali 2. října 2012 tři mladí aktivisté v Izraeli. Ti se nechali veřejně označkovat rozpáleným železem, které se v některých částech světa běžně používá pro značení dobytka.

Číslo 269 je náhodně vybrané. Jedná se o identifikační číslo jednoho z telat z nejmenovaného velkochovu. Jednoho z miliardy tvorů, kteří jsou degradováni na pouhá čísla.. a produkty!

Chci říct! Holokaust není minulostí, děje se stále a my nečinně přihlížíme, ba naopak, podporujeme ho.

Proto vás prosím. Nebuďte lhostejní ke zločinům, které se dějí dnes a denně za zdmi velkochovů, za zdmi stanic na množení psů nebo kožešinových zvířat nebo na jatkách. Zvolme si správně - cestu bez zbytečného utrpení!

SILENT SCREAM

www.youtube.com/watch

Pár užitečných informací

Sama jsem chvíli tápala, tak se chci podělit s ostatními, co jsme vykoumali.

Pokud cestujete s kočkou - je nutné mít europas a čip, které Vám vet vystaví a aplikuje na počkání. Není třeba čekat na zapsaní do registru. Ten je důležitý až ve chvíli, kdy se zvířátko ztratí. Samozřejmě před odjezdem naočkovat a je vše ok.

Cestování s koněm - je trochu složitější věc. Pro Německo platí naočkovat dvakrát do roka, vyšetřit na infekční anémii koní (obzvlášť v Německu si to teď pohlídají). Samozřejmostí je mít platný pas pro koně. Na stránkách st.vet.správy nic nenajdete, tak se raději hned obraťte na svého veta. Zajistěte si dopředu spolehlivou přepravu, je to opravdu štreka. My cestujeme z Brna k Mnichovu. 

Zájemcům z jižní Moravy můžu soukromě poradit na koho se obrátit.

Definice veganství

- je to druh stravy a dá se říct i životního stylu, který spočívá v odmítání požívání živočišných produktů; dalším aspektem tohoto životního stylu je odmítnutí jakéhokoli využívání zvířat k lidskému prospěchu (počínaje odmítáním sprchových gelů s aditivy ve formě živočišných tuků po léky testované